821ZOBRAZENÍ

Barokní zámek a gotický hrad

Hrad byl postaven začátkem 14. stol. jako léno Koruny české. Jeho funkcí byla ochrana důležité křižovatky zemských cest. Poprvé se hrad připomíná v r. 1314 jako sídlo Beneše z Oseka a Rýzmburka. Hrad stojí na skalnatém návrší nad hlubokým údolím obtékaném ze dvou stran řekou Teplou, ze třetí Dolským potokem. Přístup od města byl chráněn hlubokým, ve skále vylámaným příkopem. Hrad sestával z okrouhlé hradní věže a východní čtyřpatrové čtyřhranné obytné věže. Na východě se k ní připojovalo předhradí a na západě hradba, tvořící dnes čelo obytného jádra hradu. Do věže se vcházelo dvěma gotickými portály, jedním z ochozu na hradbě, druhým z hradního nádvoří. Oba portály však byly zazděny při stavbě hradní kaple. Ve spodní části věže byla kolem r. 1400 postavena kaple Navštívení Panny Marie. Kaple má křížovou klenbu, je vyzdobena nástropními malbami a nástěnnými freskami. Gotická kaple hradu je místem tzv. "nálezu století". Pod její podlahou byl objeven 5.11.1985 relikviář sv. Maura, románská památka nesmírné ceny, ukrytá zde od 2. světové války.

R. 1407 prodali Rýzmburkové hrad s okolním panstvím Oldřichu z Házmburka, který jej již v r. 1411 postoupil míšeňskému purkrabímu Jindřichu staršímu z Plavna. V r. 1424 zastavil Jindřich z Plavna Bečov Erkingerovi ze Seinsheimu. Oba byli nepřátelé husitů, a tak měl být hrad pevným opěrným bodem proti husitům. Přesto husité pod vedením hejtmana Jakoubka z Vřesovic r. 1430 hrad dočasně ovládli a poté i dobyli. R. 1437 prodal Seinsheim Bečov Matěji Šlikovi z Holíče, který hrad znovu postoupil pánům z Plavna. Ti zde poté vládli až do r. 1495. V l. 1495-1547 byli vlastníky bečovského panství Pluhové z Rabštejna. Ti zbohatli těžbou cínu v okolí.

V l. 1502-47 Pluhové podnikli rozsáhlou přestavbu bečovského hradu, který se v této podobě zachoval v hlavních rysech až do dnešní doby. Vznikla především druhá (západní) velká věžovitá obytná hradní budova, větší než východní budova z doby rýzmburské. Mezi oběma objekty bylo r. 1524 vybudováno spojovací křídlo, a tvořilo tak společně s oběma gotickými věžemi jádro hradu. Křídlo bylo patrové s valeně zaklenutým sklepem vytesaným zčásti ve skále. Z přízemí vedly spojovací chodby a schody do obou hlavních budov hradu a z předhradí vedlo malým portálkem úzké schodiště. Prostory v horních patrech obou obytných věží byly spojeny pozdně gotickými portálky a osvětleny arkýřovými okny. Do kaple byly vybourány nové vstupy ze sousedního spojovacího křídla. Při této velké přestavbě hradu byl také postaven v JV. části vedle staré okrouhlé věže malý renesanční palác, pod nímž jsou prostorné sklepy.

Tehdejší držitel hradu Kašpar Pluh z Rabštejna stál v čele stavovského povstání proti Ferdinandu I., a tak byl v r. 1547 odsouzen k smrti a ke konfiskaci majetku. Uprchl však do Míšně a do Čech se vrátil až po Ferdinandově smrti (+1564) a nástupu jeho syna Maxmiliána II. na císařský trůn. Pluhovo zkonfiskované panství zastavil Ferdinand I. nejprve Jindřichu IV. z Plavna a po jeho smrti (+1554) je zabral sám. R. 1558 je znovu zastavil, a to Jindřichu Šlikovi z Holíče. V r. 1573 je císař Maxmilián II. zastavil bečovské obci. Protože se však obec touto zástavou finančně vyčerpala, zastavil Rudolf II. už v r. 1577 panství Šebestiánu Šlikovi z Holíče. Cínové doly si však král ponechal.

Během třicetileté války se na hradu dlouho držela stavovská vojska a hrad počal upadat. Bečovské panství bylo slavkovským měšťanům za účast na stavovském povstání z l. 1618-20 zkonfiskováno a r. 1624 prodáno Gerhardu Questenberkovi. V r. 1623 musela být horní část čelní okrouhlé věže v předhradí Bečova pro její značnou zchátralost stržena, ačkoliv byla v pozdním středověku zesílena v mohutný rondel s ochozem na konzolích. V r. 1648 byl Bečov dobyt Švédy. Hrad byl těžce poškozen, začal pustnout a již nikdy se nestal panským sídlem. V r. 1656 vypracoval vojenský velitel hradu Jan Lacron rozsáhlý plán nového opevnění, z něhož byla vybudována jen velká Lacronova bašta nad příkopem.

Questenberkové vymřeli v r. 1752 a bečovské panství tehdy získal Dominik Ondřej z Kounic a z Ritenberka. V témže roce se Marie Terezie vzdala všech korunních práv na Bečov, který se tím stal dědičným panstvím. Dominik z Kounic si dal v r. 1753 přestavět východní gotickorenesanční předhradí na barokní zámek s kamenným mostem místo starého zvedacího mostu. Zámek je obdélná dvoupatrová budova s obloukovou bránou s kamenným ostěním a trojúhelným štítem na zdi. S ní přímo souvisí osmiboká, stejně vysoká zámecká kaple, postavená v místech Lacronovy bašty. Střecha zámku je valbová a střecha kaple kopulová; z obou vystupují mansardy. Při stavbě zámku a kaple byly provedeny úpravy vstupní brány hradu a byla zřízena zahrada.

Syn Dominika z Kounic prodal v r. 1813 Bečov Friderikovi de Beaufort-Spontini, jehož rod byl posledním šlechtickým držitelem Bečova (do r. 1945). V l. 1861-65 došlo k posledním velkým stavebním úpravám hradu i zámku podle projektu J. Zítka a J. Mockera. Naštěstí se neuskutečnila úplná romantická přestavba starého hradu, která by porušila jeho původní středověký ráz.

V r. 1945 se stal hrad Bečov majetkem státu. V celém areálu probíhala od 70. let až do r. 1991 náročná rekonstrukce (mj. zpevňování celého podloží betonovými injektážemi). Byl zrestaurován i vzácný relikviář nalezený zde r. 1985. Zámek byl kompletně opraven a zpřístupněn ještě v r. 1991. Dále byly rekonstrukční práce pro nedostatek financí zpomaleny. V současné době probíhá výstavba nového placeného parkoviště.