146ZOBRAZENÍ


Hlavní město Francie bývá často přirovnáváno k naší Praze, ale kdo Paříž ještě nezná, ať nečeká malebnou kulisu “Starého města”. Zatímco francouzskou renesanci reprezentují spíše zámky na Loire, Paříži vévodí klasicizmus. Tento racionální a přehledný styl vyjadřoval životní názor bohatých měšťanů - jako protipól emocionálně vypjatému baroku, lahodící šlechtě a církvi. Klasicizmus však není příliš líbivý, a protože je ho Paříž plná, odjíždí mnoho turistů zklamáno ve svých představách o její kráse.

 



Mezi otce pařížského klasicizmu patřili v 17. století zvláště Lemercier, tvůrce kostela Sorbony a Paláce Royal, Le Vau, který v Paříži zanechal Kolej čtyř národů, a Mansart, autor dómu Invalidovny budovaného za Ludvíka XIV., nyní s Napoleonovou hrobkou. Louvre, ze kterého rozrůstající se umělecké sbírky postupně vytlačily krále do původně Richelieuova paláce Royal, má klasicistní východní průčelí od architekta Peraulta.

O století později ovlivňovali výstavbu Paříže architekti Sufflot, tvůrce Panteonu, Ivea svým populárním chrámem typu Panteonu Madeleine, a zvláště pak Gabriel, který koncipoval naměstí Concorde, srdce Paříže, i s řadou přilehlých budov. Na antické vzory navazovaly také vítězné oblouky napoleonské éry.

Když se vrátíme zpět, z dob počátků gotiky stojí v Paříži chrám Saint Denis, který má v mnoha detailech ještě románské prvky. Byl to pohřební kostel francouzských králů, honosí se proto bohatými náhrobky a vyobrazením králů na vitrážích. Řadu charakteristických znaků gotiky postrádá ještě i slavný Notre Dame. Jeho průčelí nevykazuje například pro gotiku typickou převahu vertikality, takže balustráda a řada králů jej stále jakoby “drží při zemi”.