731ZOBRAZENÍ

Vysoko nad Českým středohořím se tyčí zříceniny kdysi mocného hradu zvaného Klapý, dnes Hazmburk. Dominují mu dvě vysoké věže, Černá a Bílá.
Nejstarší historie hradu je zahalená tajemstvím. Některé historické prameny hovoří o tom, že hrad byl odpradávna v královském majetku, ale Klapý zřejmě postavili Lichtenburkové. První písemné zmínky o hradu pocházejí z roku 1355, kdy Jan Lucemburský prodal hrad Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka. Ten hrad přejmenoval na Hazmburk, začal se psát z Hazmburka a jeho erb můžete vidět na obrázku.
V majetku rodu zůstala mohutná stavba prakticky po celý středověk. Někdy na přelomu 14. a 15. století vzniklo pod kopcem městečko zvané Podhradí, jehož součástí byl i krásný kostel. O století později už nebylo po městečku ani vidu, ani slechu. Také hrad začal pustnout. V roce 1586 je Hazmburk uváděn jako pustý.
 
Co se skrývá pod věží?
Než se dostanete k nejkrásnějším částem hradu, musíte nejdříve absolvovat poměrně náročný výstup po svahu. K Hazmburku vedou dvě turistické trasy, snazší široká cesta a těžší strmá lesní stezka. Výšlap trvá padesát minut, odměnou vám bude krásný rozhled po okolí.
Areálu hradu dominují dvě věže, okrouhlá Černá a čtverhranná Bílá. Dochované jsou i zbytky paláců a hospodářských budov. Archeologové nejvíce jásali nad zajímavou cisternou na vodu, která má nálevkovité ústí z pravidelných kamenných kvádrů.
 
O krásné Lucii
Hazmburk pyšně shlíží daleko do kraje. Kdysi tu prý žila krásná urozená panna Lucie, kterou chtěli za ženu všichni páni z okolí. Její srdce však patřilo nepříliš majetnému Petrovi z Košťálova, i on ji vášnivě miloval. Otec však na jejich lásku nebral ohledy a hledal ženicha mezi samými boháči.
Jednou se na Hazmburk sjeli všichni nápadníci, i Petr z Košťálova přispěchal. Požádala o ruku sličné Lucie, ale hradní pán odmítl. Aby dodal svým slovům důrazu, řekl Petrovi. "Mojí dceru Lucii dostaneš pouze tehdy, až mi na Hazmburk přivedeš živou saň."
Ač to byl úkol velmi těžký, Petr neváhal ani na okamžik. "Je to tvé slovo a já na něj spoléhám. Přivedu ti saň, i kdybych ji měl hledat na celém světě. Ale teprve když se do sedmi let nevrátím, bídně jsem zhynul a ty smíš dát Lucii někomu jinému." Hradní pán moc dobře věděl, co znamená jeho slib, a proto souhlasil.
Uplynul první rok, druhý rok, třetí rok a Petr se neobjevoval. Zbytečně ho Lucie vyhlížela z oken. A když končil sedmý rok, zchřadla tak, až si ji vzala zubatá. Smutný hradní pán ji dal pochovat v hradní kapli a odstěhoval se na nové sídlo v Budyni. Když přišel poslední den do slíbených sedmi let, objevil se před Hazmburkem utrmácený rytíř s lítou saní. Marně hledal Lucii živou, našel ji až v hradní kapli v rukou Smrtky. Když uviděl usoužený výraz své milé, puklo mu srdce a ulehl mrtev vedle Lucie. O té se vypráví, že v okolí Hazmburku dodnes bloudí. Na rozdíl od mnoha jiných strašidel však lidi neděsí, ale pomáhá těm, kteří mají v lásce smůlu.